Po značně nudným letu z Prahy do Curychu jsme konečně na cestě do nejhlasitější země světa (znáte tu starou japonskou heavy metalovou kapelu LOUDNESS, ne?)

Když jsme se konečně dostali do Japonska, na letišti jsme se sešli s Masashim, což byl dosti příjemnej chlápek, kterej se o nás retardovaný děcka měl starat po celou dobu japonskýho turné. Naházeli jsme všechno do dodávky a vyrazili na cestu do Tokio city, kde strávíme pár dní relaxací, popíjením a nakupováním desek. Na cestě do města jsme se zastavili na jídlo ve stánku u silnice, zkusil jsem – a nabídnul Rizzovi – pytlík nějakejch lučních kobylek, asi byly smažený nebo tak něco – odmítnul… V Japonsku jsou fakt kurva hodně divný věci, co se tváří jako jídlo… ale v pohodě.

Přeskočím pár dní, kdy jsme nic nedělali… Setkali jsme se s Naotem, promotérem z King Goblin, šli jsme na drink a tak, nakupovali desky, ale jinak jsme se jen tak poflakovali kolem.

Japonsko! Hřbitovní chrám

Naše první japonská šou se jmenuje „to bude v pohodě, nebo snad ne?“ (a to je kurva dobrý jméno) se skvělýma kapelama jako Noise-A-Go-Go! (GBN) a Butcher ABC, Surge Line a taky King Goblin, což je doom rocková kapela promotéra Naota (mrkněte se po nich).

Rozhodl jsem se po koncertě jít si oddáchnout do hotelu, což je přes ulici, protože mám s sebou svou přítelkyni a tak se straním zbytku kapely.

Kolem čtyř odpoledne, akorát když jsme usnuli, se postel začala třást, zpočátku jen trochu, ale vzápětí už jsme vypadli z postele doprostřed pokoje, když začalo skutečný zemětřesení.

Moje přítelkyně Emma běžela ke dveřím, zatímco já stál uprostřed pokoje a opakoval „ty vole, zemětřesení…“. V těchhle situacích jsem úplně neschopnej.

Emma kapku zpanikařila a pokusila se doběhnout k výtahu, ten se naštěstí zavřel dřív, než v něm mohla uváznout. Vypadli jsme nouzovým východem, sešli osm pater a venku se přidali k ostatním, kteří už stáli před klubem a divili se co se kurva děje. Pozdějc jsme zjistili, že to bylo nejhorší zemětřesení za posledních 10 let.

Pokud jste zemětřesení nikdy nezažili, je nemožný popsat ten hnusnej pocit, co se vás zmocní, když se země pohne. Fakt divný…Otřesy byly tak silný, že v klubu v šatně pro kapely jedna zeď praskla po celý délce. Taky to zrušilo trasu metra JR (hlavní tokijská trasa), a jelikož v Japonsku každej využívá metro k dopravě, lidi se nemohli dostat na náš koncert. No, ale na to jsou BLOOD DUSTER zvyklí…

Samotnej koncert byl fajn, viděl jsem z každý kapely kus setu, a později jsme s klukama z Butcher ABC šli na chvíli na drink. Po vydání CD změnili sestavu, takže teď hrajou ve třech, a hraje s nimi americkej chasník na basu. Dal si s námi tu noc drink, a jsou to všecko pohodový lidi. Dobrá šou a dobrej úvod do japonskýho turné.

Naše druhý vystoupení bylo v Shibuyi v klubu Eggman, a byla to hodně vydařená šou.

Setkali jsme se se šéfem našeho japonskýho labelu, Mr. Jumbem, kterej zařídil rozhovor pro jeden časopis a pomohl zorganizovat náš set.

Samotná šou byla totálně šílená, šel jsem do naha, nachcal do skleničky a kompletně tím ohodil Collinse, vymklo se to kontrole, všem hráblo a vzduchem lítalo spousta lidskejch těl.

m-lo:
Na tuhle noc předpovídali tajfun, ale nakonec přijde až další den. Viděli jsme kapelu Enema s nejlepším japonským kytaristou jménem Kuro (a to je mu 20 let). Tady je to malý město s obrovským supermarketem, kterej je plnej piva, piva, piva a vepřovejch koulí. Taky jsem objevil chleba plněnej pudinkem. Hezký.
Show byla moc fajn, dost jsme se zlili a přivedli publikum k šílenství. Starý dobrý šílený japonský publikum!
Pak jsme si sedli ven, vyhýbali se dešti, a majitel klubu vyprávěl historky, tak jsme se smáli spolu s ním, i když mu nebylo moc rozumět, ale bylo by nezdvořilý se nesmát, i když jsme prakticky netušili, co povídá.

Pokračovalo to na ulici a pak na afterparty v jedný restauraci. Myslím že to byla první oficiální afterparty mimo klub během turné a starali se o nás fajn, nicméně já si objednal hromadu něčeho, co sestávalo hlavně ze syrový ryby a piva.

Vsadili jsme se s Robem o deset tisíc jenů, že si nestrčí rybí kostru v kondomu do prdele. Naštěstí nikdo neměl deset tisíc jenů, jinak by to fakt udělal…

Jo a spí se na podlaze v klubu, pokud nemáte velkou postel, nebo sadu stoliček.

Noc dešťovýho tajfunu a obrovská nádražní hala umístěná podivně mezi nějaký strmý kopce a hory.

Použili to tady před několika lety pro zimní olympijský hry a je to fakt hezký místo s čistejma McDonaldama, kde jsou i čistý záchody, ne jako ty squaterský v klubu.

Kousek odtud byl i dobrej obchod s deskama, a museli jsme vypadat příšerně, když jsme ho hledali s růžovejma deštníkama.

Koncert byl taky dobrej, byl to malej ale dobře nazvučenej klub, hrála tam s náma šílená dvoučlenná kapela s automatickým bubeníkem, jméno si nepamatuju, ale fakt se mi ti šílený Japonci hodně líbili.

Naše šou byla taky fajn, i když jsme potřebovali víc piva. Seven Eleven byl asi dvacet metrů daleko, takže nás zásobil nutriční hodnotou pro naší rockovou šou, pro afterparty… kurva, nic si nepamatuju.

Skvělý místo, i když mě bylo kapku blbě. Objevila se tu Tonyho přítelkyně a taky Kuro z Enema. Dobrý kapely, Liquid Vision i další.

Venku uklízela nějaká mladá Japonka v kimonu a dřevěnejch sandálech… Hráli jsme dost zběsile a já odehrál celej song při surfování po publiku.

Pak následovala nejlepší after party za celý turné. Zlili jsme se jak prasata, a objednávali si ty nejhůř vyhlížející drinky, ve kterejch bylo ovoce, a mlíko a taky drink zvanej kravský chcanky.

Po spoustě drinků, lososovejch rolkách (PC je měl všechny před sebou na stole a byly moc fajn, než jsem zjistil co v nich je) a jedný strašlivě slizký chobotnici jsme se začali fotit. Skončil jsem s fungl novou výstrojí, nějakejma šílenejma brejlema a sponkama ve vlasech.

Mám pocit, že majitel klubu mě vyblejsknul, když jsem ležel na podlaze jen v trenkách a dal mi do vlasů ty sponky. PC byl z „kravskejch chcanek“ a dalších mléčnejch drinků tak ztřískanej, že Rizza, kterej ho pořád otravoval, bodnul jídelní hůlkou namočenou ve woosabi.

m-lo:
Drsná jízda přes hory a obrovský mosty, který se klenuly na míle a míle daleko. Samotný město vypadá jako něco z filmu Blade Runner, vážně paráda. Většinu večera jsme věnovali tomu, sehnat k jídlu něco jinýho než chobotnice (který jsou moc dobrý, ale můžete je jíst jen odsaď pocaď) a nakonec jsme jedli steaky a samozřejmě chlastali. Hotel byl obrovská robotizovaná fabrika, která vás v deset ráno vykopne a nepustí vás zpátky do tří odpoledne, ale Osaka byla skvělá, takže nám to nevadilo, spousta fajn lidí, spousta obchodů, a ano, spousta spousta chlastu. Myslím že to byl můj nejožralejší okamžik turné (což se mi povedlo utajit), ale vzpomínky na koncert jsou díky tomu rozmazaný. Naštěstí mám každodenní trénink z hraní v ožralství, takže po týhle stránce to bylo OK.

Zběsilá šou, totálně šílený publikum. Zase jsem část setu odehrál nad hlavama publika… mám pocit, že dva hoši ode mě dostali slušně nakopáno do hlavy – moc ožralí a moc blízko pódia… omlouvám se, chlapi.
Po koncertě – na to se zeptejte někoho kdo byl míň ožralej. Rozdali jsme tuny autogramů a Fuller vypláznul deset tisíc jenů, protože jsme dostali hlad, a Rizzo sežral veškerý jídlo.

jason p.c:
jo, tak nějak si to taky vybavuju. Ještě si vzpomínám na chlápka co dělal ten koncert – to byl kurevsky skvělej maník, ukázal nám všechny obchody s deskama a vůbec se o nás skvěle staral. Nestihl jsem ti říct díky, takže DÍKY, stal ses legendou!

M-lo:
Dlouhá cesta, dobrej hotel, dobrá klimatizace (v Japonsku je kurva horko). Bylo mi blbě a málem jsem spad z pódie, ode mě se moc nedozvíte, celej jsem se třás a měl jsem pocit, že na pódiu zdechnu. Pak mi někdo říkal, že v klubu bylo tak málo vzduchu, že lidi museli chodit ven, aby jim fungovaly zapalovače, tak horký a vydejchaný to tam bylo, takže není divu, že jsem se cejtil jednou nohou v hrobě.

jason p.c:
Koncert byl dobrej a žhavej a jednu chvíli koukám na Matta a kurva co? Měl v očích prázdnej pohled a zapomněl hrát. Je to vcelku sranda, vidět někoho jak zapomene základní postup při hraní, ale aspoň že nezapomněl dejchat.

Afterparty musela bejt dobrá, protože si na ní nějak nepamatuju… Žral jsem s klukama s Negative Super King ty syrový játra? Netuším…

Vím jenom že jsem zapadnul do pokoje v hotelu a řekl Rizzovi ať jde spát vedle, protože jeho chrápání bylo nad mý síly. Abych to zdůraznil, chvilku jsem mu hulákal do ucha, aby věděl, jaký to je spát vedle něj. Urazil se, protože nevěřil, že je tak strašnej, a šel spát do dodávky, aby nám všem ukázal.

Vedle byl sice dobrej volnej pokoj, ale tam nešel, protože trucoval. Celej další den chtěl, abychom ho litovali, že se tak špatně vyspal…

M-lo:
Tohle byla poslední šou celýho turné. Dost brzo jsme se slušně ožrali a zůstali jsme v baráku nad klubem. Supermarket přes ulici byl skvělej, a hamburgerový oddělení ještě lepší, takže jsme se zásobili hromadou žrádla a piva a šli zpátky do klubu.

Jason p.c:
Hráli jsme s našim starým kámošem Richem z Brutal Truth, kterej tu představil svůj projekt jménem Peacemaker.

Byl to hluk, kterej dělal na svým laptopu, nějaký improvizovaný bicí, recitace poezie, kterou šeptal lidem do uší… holt umění.

Jason p.c:
Masashi nás pekelnou rychlostí odvezl na letiště (poslední zastávka byla v obchodě s deskama kvůli utracení posledních jenů), naposledy jsme vyložili dodávku a řekli si poslední sbohem.

Velký díky patří Masashimu a Naotovi za organizaci turné. Díky taky všem, který nám jakkoliv pomáhali, dík, všichni jste kurva skvělý lidi!

a nakonec…

Kurevsky nenávidím Qantas! Nejhorší aerolinky na celým světě!

A tady je sedm důvodů proč tomu tak je:

1. Letadlo má čtyři hodiny zpoždění
2. Na zadní straně sedadel nejsou televizní obrazovky
3. Let se protáhne o hodinu, když se rozhodnou změnit trasu
4. Světla se vypínají a zapínají (problémy s elektřinou?)
5. Do letadla pustili Rizza
6. Obrali nás o 6000 dolarů (!) za zavadla
7. Ve všech jídlech byly vajíčka (nesnáším je!)

Jediná dobrá věc byl personál, byli to příjemný lidi. Rizzovi přestali dávat chlast a místo toho mu dávali placebo drinky, protože si mysleli, že je alkoholik. Dost jsme se tomu nasmáli.

To je všechno v cestovním deníku, teď letíme zpátky do Austrálie.
Když budete moct, přijďte na náš koncert, dáme si spolu něco k pití!

Díky všem kdo organizovali koncerty a pomáhali při turné! Doufáme že vás zase uvidíme.

jason pc.

Mrkněte i na anglickou verzi reportu, ta je od Jasona, klikni tady

Dojíždíme v klidu na letiště a tady začíná řádně šílené balení...kluci toho mají mnohem víc než když přiletěli, vždyť každý si tady koupil snad 50 desek!!! Tohle je šílené...jedna celá obrovská krabice je jen na trička, DVDčka, otvíráky na pivo a další věci...no snad s tím projdou bez nějakého dalšího placení...a pak už samozřejmě nastává loučení, velké objímačky a děkovačky, já jsem rád, že jsem mohl vidět australskou fůrii v akci, kluci jsou šťastní, že mohli cestovat po Evropě a něco tady vidět...bylo to skutečně skvělé turné a tak jsem všichni spokojení!!! A myslím, že se nevidíme naposledy, už teď střádám plány jak se dostat do Austrálie...ještě pár srandiček a já padám k autu a vrátit vozík a konečně domů, dát dětem dárky a konečně se vyspat ve své posteli...

V odletové hale...utíráme slzy a loučíme se...

Ráno máme ještě trošku času a tak zevlujeme ve Felixově rodném městečku a řeknu vám je to moc pěkné město, dva přístavy, do města a ven se člověk dostane jen branou, všude kolem i uvnitř řádí plachetnice, no paráda...kupujeme nějaké dárky a protože je kolem poledního tak rušíme návštěvu Amsterdamu a jedeme do Eidhovenu...přeci jenom tohle město je na cestě do Čech a B.D. už zítra ráno letí do Japonska a tak není možné tenhle spoj zmeškat...Eidhoven je třetí největší město Holandska a centrum je naprosto standartní, spousta obchodů a podobných radostí, všichni kupujeme co kdo potřebuje (Tony třeba všechny prachy dal za porno DVDčka, v Austrálii prý vyjdou strašně draho...) já jdu k Philips stadiónu místního gigantu PSV a obdivuju se další pěkné stavbě a samozřejmě navštevuju i fan shop a tady teda utrácím, synátor teď

Ufff...fakt únavička, jinak se to nedá popsat...nakonec se šlušně rozjíždím a do Rotterdamu dojíždíme po 3 hodinkách a přesně na čas jsme v klubu, tady je ovšem každý v klidu, takže se dělíme půlka jede do města a ja s Rizzem zůstáváme v klubu, jdeme na dlabanec do blízké čínské restaurace a pak na nějkakou tu hoďku padáme na parádní sofa a spíme...je třeba nabrat síly, přeci jenom tohle je poslední gig a určitě to bude síla!!! O Baroegu nemá moc cenu spekulovat, je to jeden z nejlepších klubů v Holandsku a tuhle pozici má už celou řadu let...nakonec přesně na čas kolem třetí se otevírají brány a začínají sem proudit první davy a to myslím vážně nakonec se sešlo neuvěřitelných 250 lidí což je na nědeli super číslo a dokonce nám bylo řečeno, že tohle byla největší návšteva na grind koncert tady v tom klubu vůbec a je jasné, že všichni jsme byli spokojnení...CDček a triček se prodalo nejvíc na celém turné,

Ráno se sprchujeme, holíme a vůbec se po nějakém tom čase více kultivujeme a tak ke klubu kde parkujeme i dodávku docházíme poslední a tak to i od zbytku pěkně schytáváme..kluci na mě řvou kde jsem, že není čas...no prostě jak je furt popoháním tak teď ze mě mají jen srandu...Tony nás ještě baví historkou kdy z klubu, který je asi 100 metrů mohl dojít jen k autu, víc nebyl schopen a tak spal v autě...ale to už vyjíždíme na dálnici směrem jih Německa a těšíme se do Wermelskirchenu...to je můj nejoblíbenější klub v Německu, byl jsme tam už mockrát a vždycky to byla skvělá akce, Thorsten a ostatní co v klubu dělají jsou skutečný maniaci a starají se o kapely ukázkově, spí se přímo v klubu a právě z tohoto místa přijel tento rok dokonce celý autobus na OEF! Tahle cesta je trošku delší ale ženu to jak se dá a tak až na závěr kdy je zavřená dálnbice a musíme

Valíme do Hamburgu a je to jen vyjížďka...Hamburg je fajn město a navíc je pátek takže i tahle akce by mohla být ok...za 3 hoďky jsme na místě, trošku hledáme klub ale po chvíli máme co jsme chtěli...v klubu už na nás čeká Maui a za chvíli i Chris dva lidi co tuhle akci dnes dělají a starají se o nás ukázkově - chlazené pivo, džus co člověk chce, máme ještě kupu času takže Rizzo jen připravuje bicí a my ostatní jdeme do města...jedeme metrem, které dokonce jezdí přímo nad klubem a to je vám zajímavá věc, sedíte si takhle v klubu (mimochodem, tenhle klub je jeden z nejlepších na celém turné, velice přijemné prostředí) a najednou se začně chvět strop a přímo nad vámi přejede vlak, no paráda...to jsem tedy ještě neviděl...ale zpět do města, procházíme se trošku po městě ale velice záhy nás zažene děšť...ještě před začátkem stihneme užasný falafel, který

Na parkovišti čekáme na kytaristu E.M., který nás dovede a i doveze až do Rostocku, cestou kupujeme falešnou krev, protože údajně show bude perfektní, děti mají ve škole volno a tak jistě dorazí na večerní show…těšíme se co jiného...cesta do Rostocku uběhne teď a náš průvodce je super týpek, hned nás táhne do města a ukazuje nám vše podstatné…Rostock je parádní městečko u moře, vyklidněné, se spoustou turistů, prostě super dvouhodinová procházka...kolem sedmé se stahujeme zpátky ke klubu a tady už na nás čeká Danilo a i první fans…KGB je suprový kloubek, trošku větší, ale večer se skutečně zaplnil…nevěřím svým očím, určitě tady je suprových 150 lidí a z toho valná většina skutečně mladých nadšenců, skoro si připadám jak děděk…nuž roky letí, že? Nastupují OBSCURITY MORTUARY. A to je deathová formace basáka z E.M. , je to brutální a vůbec to není špatné…fajnový začátek a dobrý otvírák,

Máme trošku sekeru na výjezdu ale snad to stihneme…jedeme směrem na Cínovec a tam vyprávím o vyhlášené E55 a když se na ni dostáváme tak mají B.D. námět na song na další desku…tahle silnice jim skutečně přirostla k srdci he,he,he…a řek bych, že až moc, směrem na přechod v Cínovci nepochopitelně vaříme a tak se musíme uchýlit na parkoviště u dřevěné budky kde probíhají všeobecné orgie…hned se k nám nahrnou slyčné slečny a chtějí vědět jak chceme obšťastnit…musíme je zklamat, protože skutečně tahle zastávka není plánovaná a snažíme se jen dát do kupy auto…to se nedaří a tak je třeba zavolat pomoc…nakonec přijede maník závadu hned odhalí (jde o nějaké pojistky v chladícím oběhu) a tak čekáme až pojistky přiveze, mezitím sledujem frkot a i jednoho samozřejmě německého zákazníka…jasně, že parkování na tomto místě se místním ochodníkům nelíbí a tak furt posloucháme kecy

Konečně slastný spánek a žádné starosti…yeah! Pondělí hustě pohodujeme, až kolem dvanáctky jedu pro B.D. a hned jdeme do města, okoukneme Pardubice z výšky naší vežě, trošku se potulujeme po starém městě, okoukneme kostely a taky se samozřejmě stavíme na nějaké to pivo…žádný spěch takže každý z nás si může pořádně vydechnout…odpoledne razíme do Kostnice a tohle morbidní místo fakt dělá velký dojem na každého…samozřejmě i australani jsou nadšený, v Austrálii nic takového nemají…samozřejmě foťáky cvakají, kamera jede na plný obrátky…super výlet, užívá si to i Nat a to jsem moc rád…cestou zpět je ještě stavujeme na pizzu a vezu kluky na ubytování a další den probíhá velice podobně…žádná křeč, trošku garden party, hraní s dětma, veganská žranice, krásný slunečný počasíčko, co si přát

Jsem stahaný jak koťě a to ještě musím jet 2x do Trutnova, šíleně prší a není to nijak pohledná cesta…do Ponorky přijíždíme na poslední chvíli, už tu na nás čekají obě skotské kapely, obě mastí crusty punk takže uvidíme…sejde se nás tak kolem 70ti a dokonce jsou tu i lidi z Francie, Německa, prostě správný babylón…kolem devítky startujeme s WARDEAD kde na vokálu mocně chrčí Zina což je náš český zástupce v této kapele, vůbec WARDEAD jsou světovou kapelou, tuším, že jeden člen je skot, druhý polák, dále tu máme dva čechy a tuším, že další člen je nějaké další národnosti…W. mastí crust/punk ve středním tempu..ještě to chce přidat na zkouškách ale i tak to bylo slušné a dobrý odraz. Druzí nastupují pardubičtí NEEDFUL THINGS a to je teda jedním slovem hurikán, kurevsky našlapané, intenzivní, prostě geniální grindcore vystoupení…tahle kapela je prostě lepší a lepší a právě teď jim

A je to tady, věc na kterou se těším i se ji obávám celý rok…OEF 2005…ráno je tradičně šíleně hektické a dostat vše co potřebujeme do Trutnova není taková sranda, ale nakonec se to daří a jsme na místě a tady už pořádný zástup hlavně zahraničních fanoušků…poslední přípravy a šílené běhání kolem pódia a podobných věcí a s dvouhodinovým zpožděním můžeme začít metalotékou dua KoNě…a to už je tady přes tisíc lidí a ty se tedy řádně baví…dokonce zaznamenávám i první skokany hned snad u druhé skladby setu, no to bude víkend…s jedenáctou přichází show studia Hell a tedy ty si připravili zase parádní představení, kterému dominuje žena a je na co se koukat…super a fans to vidí stejně a odměňují tuhle piercing show potleskem…následují další songy od vyhlášených i méně známých kapel a teda Bohoušovi a Petrovi se

Volný den trávíme v Bukovce, je tu pár posledních věcí co zařídit na fest a konečně se mohu potěšit s dětma alespoň na chviličku…kluci spí kousek od nás v Bohdanči a tak odpoledne vyrážíme s Natem tímhle směrem, berem je do nejlepší hospy v tomhle městě a všichni si jídlo i pití jenom chválí…a tohle je fakt fajn den, relaxujeme, kecáme a nikam nespěcháme, B.D. se těší na OEF, všude na turné slyšeli jen samé superlativy o fesťáku a tak mají velká očekávání…pohodu nám ještě podtrhuje synek, který v restauraci předvede parádní striptýz a chce se přímo na místě vyčurat takže mám co dělat abych ho zpacifikoval…odpoledne vyrážíme do Bukovky a tady nechávám hochy svému osudu, beru je do restauračky místního fotbalového klubu a nechávám jim tady otevřený volný účet, sice u nás skoro nikdo nemluví anglicky ale když se za pár hodin vracím abych je odvezl do hotelu tak se nestačím divit, úžasná družba, komunikace ruce, nohy, hoši se naučili pít rum a probíhají tady velké objímačky…super, jen je nemůžu odtáhnout do auta…

Ještě jedno pivo prosíííííííííííííííííííím...

Mocná party u nás v pubu

Neuvěřitelné, celé turné parádní počasí a teď když se domů vracíme na OEF tak takovéhle peklo…zima a ani toho psa by člověk nevyhnal…co se dá dělat, dostat se do Vídně a najít klub není problém, dokonce jsme tu dříve než kluci z PUNGENT STENCH, kteří tuhle akci dělají…ládujem se falafelem, který se pomalu stává vyhlášenou pochoutkou turné a připravujeme akci, za chvíli už je tu Alex a Martin a přivádí i anglické „black“ sekerníky S.D. Večer zahajuje místní kapela M.F. (doufám, že jsem jejich název nezkomolil) a mastí až hysterický metal křížený se vším možným, vokalista je naprosto vyřízený, fajn show, trošku něco jiného než by člověk čekal…S.D. je klasika, každou další akci mě to více připomíná black metal, takže to vypadá, že na OEF zahraje první black kapela…fanoušci se pěkně rozehřívají a S.D. své popěvky

Dneska mám narozky a vše vypadá skvěle, dokud tedy nezavolám do Čech a tam se tedy hroutí celý svět…myslel jsem, že je vše v pohodě ale omyl…paní z naší výrobny Cdček mě s klidem říká,že se disky a DVDčka nestihnou a vše bude později, já koukám jak blázen a volám mangerovi, že to tak nejde a nakonec tedy přes skutečně nejhorší narozkový den co jsem kdy měl (i když zase na druhou stranu nepoblil jsme se a to je docela fajn…) dochází ke kompromisu, že DVDčka pro fest budou v pátek a festivalový CDčka v sobotu...no co se dá dělat…čertužel, někdy to prostě nejde jak by si člověk přál.-.Mursku Sobotu nacházíme lehce, stejně tak i klub a už tady na nás čekají dnešní pořadatelé…klubík je velký asi jako větší obývák, takže i když přijde pár lidí bude to fajn, stále tady vzpomínají na turné WACO JESUS/ISACAARUM (údajně nejlepší

Noc nám nekončí právě šťastně ale o tom radši pomlčím, já jsem šel poslušně spát a nic nevím…ráno vstávám, makám na mailu a kolem poledního odjíždíme do Slovinska a tam se těším moc...byl jsem v Koperu před 4 lety s EXHUMED, INGROWING a ISACAARUM a starali se tam o nás jako o krále…prostě super…cesta je dnes neskutečně snadná, pouze jedna dálnice, trošku čekání u Benátek a už je tu Trieste a to je tedy řádný oříšek…musí to být jednoduché dostat se odtud na druhou stranu do Koperu, ale jako před lety se ztracím i teď, no co naděláme nakonec najíždíme na dálnici, řádně platíme mýtné jak je tady zvykem a už si to štrádujeme do Koperu, klub nacházíme úplně v poho…uvítání je více než srdečné, jídlo úžasné, prostě tady se nic nezměnilo, spíše naopak, klub je po rekonstrukci a vypadá fakt k světu…vše jako nové, parádní kloubek,

Vyrážíme z Francie, platíme další šílené poplatky za dálnice a už si to míříme do Itálie… a hned je nám líp, Italové vědí jak si užívat života, všude mají žrádelny a jídlo nám hned zlepší náladu…v pohodě nacházíme místo festu ale hned nás překvapuje malá účast, sestava je skvělá, ale italové toho nedbají, dneska je fakt nesnesitelné horko tak asi vysedávají doma nebo jsou u moře…na každý pád 250 lidí to je na takovýhle kapely fakt málo…v autě jsme se vařili a teď to není lepší, skutečné peklo…zdravíme se s s Giem a Giorgem co dneska tenhle fest dělají a zdravíme i všechny známé a že jich tu je, skoro všechny kapely hráli i na OEF takže se vzájemně poplácáváme…jdem připravit distro a to už to mastí INSANE ASSHOLES = stále nasraný, stále jak utržený ze řetězu…super, mám stánek vedle Giulio a vidím ho víc než rád, má se teď mnohem

Cesta je to tedy hned od začátku šílená, hned na začátku se ztrácíme, najíždíme snad 60 km navíc a takhle nešťastně to pokračuje i dál…prostě cesta úplně na hovno, ztrácíme se i v Toulouse a to už není sranda, jedeme celý den na plno a stejně máme řádné zpoždění…nakonec tedy do LUYNES dojíždíme ale je snad 9 večer…ok, zdravíme Virgila co dnešní koncert dělá a jdeme na věc, vše super rychle na místo a začíná se s pouze mírným zpožděním, je pátek večer ale přijde mi, že Francouzi se moc neumí bavit…prostě žádná velká sláva to není, málo lidí, ty stojí zatleskají, dají si jedno pivo a poslušně domů…no, nevím…začínají PARTNERS IN CRIME a to je tedy řádné psycho…jedou havně instrumentálky, nedělají pauzy mezi skladbami a jedou totální WINTER styl…pomalé, drásavě zabijácké..druhá kapela, SUPER TIMOR

Ráno vyrážíme na 600 km trasu do LA FERRIERE…každý tenhle klub chváli takže uvidíme, jede s námi i Romain aby viděl B.D. a to je fakt týpek, furt mě prudí abych zastavil, že potřebuje koupit whisky, chce se vychcat a nakonec když zastavujeme v supermarketu abychom se trošku najedli tak kupuje skateboard, stál 10 euro a to je prý dobrá cena takže není moc co řešit…fakt je naprosto šílenej a co předvádí večer je jedním slovem mánie…vyčerpávající cesta je za námi, klub nacházíme celkem v pohodě a to už nás vítají místní , Chris, Mat a další…klub v pohodě a kecáme o všem, o OEF a tak…večer se blíží, vše připravené ale ještě v půl desáté je klub zavřený a nikdo se moc nevzrušuje…prostě do pohody, nakonec přichází tak 40 figur a to samozřejmě krátí naše prachy a nevypadá to jako příjemný večer…startují ROTTING FAITH a mastí death

Stejně tak ráno, jídlo nic moc, takže veganský půst pokračuje…BLOOD DUSTER právě vydali DVD, ale vyšlo v Austrálii a tak ho dostat sem do Evropy je skutečně nemalý problém, Jason telefonuje do firma co tenhle disk vydala a tam říkají, že právě odeslali DVDčka do Londýna což je fajn když už tam dva dny nejsme…no co se dá dělat…pádíme do Paříže a během pár hodin jsme ve městě…netřeba nic říkát, je to velkoměsto a parkovací místo hledáme hodinu zcela bezvýsledně…naprostá zoufalost…po hodince konečně nacházíme flek někde na výjezdu z Paříže, makáme na metro abychom také něco viděli je už přeci jenom podvečer…vylézáme v centru Paříže u Champ Elysses, přímo v centru, hned u metra je dar Egypťanů, vysoký sloup, tuším, že jeho druhého bratříčka jsme viděl někde v Karnaku nebo Luxoru v

Večer ještě pořádáme veganskou párečkovou párty a blahořečíme Lindě Mc´Cartney za její naprosto dokonalé výrobky, jej to vám byla bašta a nejen pro nás vegany…super, to se hned usíná líp…vstáváme kolem desítky a já šup na net a maily, maily, maily…je přijemný a teplý den a tak se tak nějak polehává na zahradě a různě po bytě…trajekt do Anglie nám jede až v 9 večer takže stále máme dost času…kolem třetí odpoledne se loučíme, děkujeme Paulovi a s většinou lidí se uvidíme i příští týden na OEF..takže brzo čau!!! Cesta do Doveru je boj s časem, Beltsy jede na max a stíháme trajekt jen tak, tak…bylo to skutečně o pověstný chlup…ještě nás zastavují na bezpečností prohlídku kde se nás ptají jestli máme zbraně či jiné nebezpečné věci a když se přiznáme, že ne tak jedeme na trajekt, šup na horu, hned se za námi zavírá brána

Jsme v Manchesteru takže žádný cestování nás dneska nečeká…každý si pochopitelně dělá co chce, já mákám na netu, ostatní koukají na nějaké stupidní týpky od někud z Walesu co se pro pobavení diváku různě mrzačí, vymýšlejí strašné pícovány (třeba si navzájem serou do bot a podobné vychytávky…)…odpoledne razíme do klubu Jilly´s což je nejlepší klub v Manchesteru…všichni se pochopitelně těšíme, já viděl CEPHALIC CARNAGE před třemi týdny v Praze a teda úplně mě jejich vystoupení poslalo do kolen…no a kluci je uvidí poprvé…Kloubek naprosto v pohodě, taková podlouhlá nudle to je…postupně dojíždějí všechny kapely a začíná přátelské oplácávání…C.C. jsou totální blázni do BLOOD DUSTER a už v Praze mi říkali jak je těší, že si společně zahrají koncert…a tedy vědí o B.D. snad vše, prostě fanoušci jak noha!!! Klub se začíná

Ráno je pro opilce krušné, ale nakonec se dáváme dokupy a více než srdečně se loučíme, Youngy, Adama a ostatní se o nás parádně starali, díky moc ještě jednou!!! Otíráme slzy a vyrážíme směr Birmingham, rodiště legendy grindcoru NAPALM DEATH…tedy vyrážíme, to jsem skutečně přehnal…jedeme stejnou cestou jako ve čtvrtek do Leedsu ale tentokrát nám to přes Londýn trvá ještě déle…neuvěřitelné 2 a půl hodiny popojíždění a postávání…na dálnici se konečně rozjedeme a jsme během hodinky v ocelovém městě…jako vždy máme sekeru, takže téměř blesku rychle nacházíme klub a hurá na věc…bicí tady už jsou takže jen vytahat trička, Cdčka a jde se na věc, první kapela už spustila a mladíci mrskají pořádný rámus…než stačíme dát všechny věci na své místo přichází další místní lokální band (asi MFKTZ) a tlačí další tentokrát více core-metalové traky, valivé a husté rify…vše jede jako na drátkách, žádná zbytečná zpoždění a

Tak doslova šílím, mám toho fakt dost a nejsem moc v dobré kondici…vytočený jsem až běda, jó kdyby jsme neopoušteli kontinent, to by jsme se měli…ale na kdyby se samozřejmě nehraje, ješte se z mailu dovídám, že mají BLOOD DUSTER dnes večer hrát jako třetí a tedy předkapela ANCIENT a ABGOTT a to se mi pochopitelně moc nelíbí a jsem akorát vytočen, problém je, že dnešní promotér to Jonovi psal dva měsíce dozadu, já se vše dovídám dneska…prostě paráda…no, nic se s tím nedá dělat takže vyrážíme na cestu do Londýna, chtěli jsme vidět Stonehenge ale tento víkend tady probíhá mega festival Glastonbury takže máme smůlu, stavujem se na pumpě na snídani a to už jsem v klidu a pohodě, co s člověkem udělá žvanec he,he,he…dvě hoďky a jsme zpět v Londýně a očekáváme dobrou akci, kde už jinde když ne v Londýně??? Klasické bloudění nás už nemůže překvapit ale nakonec nacházíme klub a parkujeme zatím na ulici, ptát se tady někoho na místo k parkování nemá smysl, tohle je Camden a tady žádná místa nejsou a už vůbec ne pro náši

Ráno nás čeká sprcha, surfování po netu, řešení „maličkostí“ kolem Obscene Extreme a hurá na cestu, žádný hit, opět šilený provoz a často uvízneme v zácpě, shit, na tohle nemám nervy, ještěže tady na ostrově neřídím to by mi vlasy úplně zešedivěli…máme zpozdění a to samozřejmě nikdy není dobře, co horšího v Bristolu za boha nemůžeme najít klub…jsou tady dva toho samého jména (no pochopíte to někdo???) a tak jezdíme od čerta k ďáblu snad dvě hodiny, ptáme se lidí, v hospodách, moc to nepomáhá, až snad náhodou dorazíme ke klubu…akce měla už začít a tak honem nanosit vše dovnitř, postavit bicí a jde se na věc, venku je snad 100 lidí, ale to jsem ještě nevěděl, že většina jen lije jedno pivo za druhý a další jdou do punk klubu vedle...no škoda, páteční večer a v klubu je tak 40 lidí, na kapely paří tak 2/3 lidi, na B.D. asi 8…dobré skóre, ne??? S kšeftem kolem triček je to to samé, pár prodaných CDček a slovy jedno B.D. tričko a jeden otvírák na pivo…hrůza, děs…první kapela (sakra zapomněl jsem

Ok, vstáváme velice děkujeme za ubytování a příjemný relax v Londýně a vydáváme se na cestu na sever Anglie…šílenství co nás potkává v ulicích Londýna nemá obdoby, prodíráme se Londýnem snad 2 hodiny než se konečně dostaneme na dálnici…ale to ještě zdaleka není výhra…všude samé uzávěrky, zácpy a neskutečně hustý provoz nás fakt brzdí a dohánějí takřka k šílenství…dojíždíme do Leedsu a tohle město nám všem přijde dost v pohodě…dorážíme do klubu a tady na nás čeká jen Paul u kterého večer spíme…Jon z GOREROTTED/DETRIMENTUM co dělá celé turné nikde a ani místní promotér kde nic, tu nic…shit, čekáme a nic se neděje…nakonec se dočkáme a řešíme věci kolem jídla a pití…skutečně to nevypadá dobře, všude se o nás parádně postarali, ale tady je to pravý opak Evropy, somrujeme jak socky nějaké jídlo, každý si kupujem své drinky

OK, jedeme dál, dneska nás čeká cesta do Londýna, uvidíme jak to půjde, ja už jsem sice „vážený“ člen rodiny EU, ale kluci jsou z Austrálie takže fakt nevíme…pádíme do Calais, ženem koupit lístky na trajekt šup na celnici…trajekt nám jede za půl hodiny tak fakt nevím…vše probíhá ok, kluci vyplňují nějaké papíry, já jsem naprosto v klidu, blážený pocit, skutečně ještě teď se klepu když si vzpomenu co všechno člověk musel prožít…pár otázek a světe div se jedeme dál…ještě nás staví další kontrola a ptá se jesli nemáme kytary, jdu dozadu ukazuju mu, že máme něco na mě strašně rychle chrlí, já jen říkám ok, ok…a můžeme jet dál…naloďujem se na trajekt a házíme se do pohody

Jediný koncert v Belgii, ale zase je to v pondělí takže těžko říct co čekat…Frontline je opět přesunut o pár baráku a to je už třetí místo na té samé ulici co si pamatuju…opět je to mini pódium a menší kloubek ještě ve výstavbě…mám tak nějak pocit, že Frontline je stále ve výstavbě nebo na cestě…dorážíme do Gentu odpoledne a máme čas na pocházku a cokoli…Gent je moc pěkný město, parádní kostely, z toho jsou kluci úplně paf a cvakají jim foťáky jak japoncům…ulice kde je Frontline je plná všeho co člověk potřebuje, net café, všude falafel (yeah! To vám je ale bašta!!!), hospůdky, kluby, večer to tady jede naplno fakt až do rána…relaxujeme, čekáme až někdo dorazí do klubu a začíná klasika, bicí, merchandise a tak dále…na pondělí nakonec přijde celkem slušný počet lidí a i se pobaví i když je to celé takové chladné…začínají ISLE OF MAN z Holandska, nová kolem…

Holandsko je malá země takže za chvilku jsme na druhé straně, trošku si pobloudíme ve Weertu což je menší městečko vedle Eindhovenu jsme na místě a teda tady musím říct, tenhleklub je naprosto dokonalej…snad nejlepší co jsme kdy viděl…, hodně profi…stage jako kráva, však tady hráli třeba takový DEEP PURPLE a nebo na menším pódiu (to se jen tak přepůlí sál..) PHOBIA či PIG DESTROYER…klub má sprchu, super backstage, kuchyň, no když řeknu, že má všechno tak daleko od pravdy nebudu…začíná se už kolem třetí a je to takový náš odpolední čaj…první jdou na pódium MATKA TERESA a hned na začátku můžu říct, že všechny kapely mají jansou jedničku a ještě podtrženou!!! M.T. doslova drtí technický, nápaditý power violence/crust/grind…klepačky, 2 vokalisti, no sakra jízda!!! Super šok, jen tak dál!!! Druzí nastupují SUPPOSITORY s šíleným Borisem (ten teď zpívá i u LENG TCH´E), opět precizní a brutální grindcore palba!!! Sledovat Borise je zážitek a určitě to nebude trvat dlouho a potkáme se v blázinci he,he,he…mezitím prodávám skutečně mraky triček, pokecám i se starými přátely z LAST DAYS a mohu s klidem říct Holandsko je skvělá země pro extrémní muziku…INHUME je známe jméno a tady drtě naprosto dokonale, fakt je to brutální a u nich tohle slovo sedí naprosto perfektně!!! Jediný co mě napadá, takhle přesvědčivě jsme neviděl dlouho zahrát žádnou brutal death kapelu, naposledy snad SUFFOCATION…tleskám a těším se co se bude dít dál…australská fúrie se mnou nemá smilování ani dnes a tak prostě musím třepat hlavou jak se

Vstáváme brzo abychom se dostali na místo jenom se koukám jak dlouho chtějí BD ještě vydržet pařit, buším na jejich dveře jak vzteklej a jenom protože nedám pokoj tak nakonec přes parádní alko opar se dostávám do pokoje tam různě po zemi leží alko zombíci z Austrálie, mezi nima německá přítelkyně prostě idylka...padáme na snídani a šup do klubu naložit věci a jupí na cestu…6,5 hodiny v autě, dvě zastávečky a jsme na místě…obcházíme klub, zdravíme se se „šíleným“ Ronnym a věříme, že tenhle koncert bude ok…klub je opět super a je podporován vládou a to je jenom lepší…kdy se toho dočkáme u nás? Dáváme dokupy merch stůl, bicí, zvukovka prostě klasika, parádní jídlo a hurá na věc, na sobotní noc není tolik lidí ale co se dodělat, kdo přišel ten rozhodně neprohloupil…už předkapely stáli za to…začínají BLOOD BASTARD a krve dneska bude ještě víc…poctivý death metal míchaný grindem…jdeme dál na CEREBRAL

Skvělé, že máme auta zaparkované vedle staveniště takže ranní budíček v 6.00 je tedy řádnou lahůdkou…shit…jdu do klubu samozřejmě zamčeno a všude se povalují zdeformovaný BLOOD DUSTER, ok davám jim ještě pár hodin a vracím se v 10.00 tedy kdy už po nich tvrdě jdu…marná sláva někdo jim musí nakopat řitě jinak by jsme nikam nedojeli, že…koukám na ně jak puk, kromě super tetování jako třeba log SLAYER, AC/DC, MOTLEY CRUE a dalších koukám že přidali i včera něco málo vlastní opilecké tvořivosti centrofixem…faaaaaaaaajn…balíme, jedeme ještě navštívit Wolkera z Merciless records a tam začínají hody na LPčka, trička, staré trashárny a co mě překvapuje třeba u Tonyho i scháňka po black metalu, který dokonce i musím vydržet poslouchat celou hoďku ve svém vlastním autě!!! Travíme tu dvě hoďky a opět na cestu a frčíme do Jeny, o tomhle klubu už jsem mnohé slyšet ale skutečnost ještě předčila mé očekávání…dostáváme parádní hotel, dáváme sprchu a člověk si hned řekne vítej zpátky mezi lidi!

Čurboprodejna čurbovin

A jedém!!!! Psát tady, že se mi plní další z mnoha snů nemá snad ani cenu…BLOOD DUSTER zbožňuji od prvního dema a miluju i jejich poslední bezejmennou desku takže když jsem vymýšlel koho zajímavého pozvat do Evropy nebylo moc co řešit, jakou jinou exotiku zvolit, pár týpků z druhého konce zeměkoule, co víc si přát? Jason a spol dorazili už dva dny před prvním koncertem a okupovali Prahu jak se dalo, údajně se královsky pobavili, spadla jim čelist z mnoha památek (i teď na turné chtějí zastavit u každé zbořeniny he,he,he…) a zašli i na koncík takže vše se vyvedlo náramně…já klasicky od rána lítám jak střelenej a stejně nestíhám…musím vyzvednout merchandise, přívěs, vše hazíme do auta a přívěsu a ještě teď se divíme, že se nakonec vše vešlo…krátky stop na pizzu a jupí na cestu, dneska jde o 400 km do Wurzburgu a tohle se ještě dá, přijíždíme do klubu kolem sedmé a vše je v pohodičce, žádný tlak, začíná se až kolem

Klídek před vystoupením